Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Máte pocit, že dobré rodičovství je nedosažitelné, nebo se toužíte zbavit neefektivních rodičovských vzorců.

„V kostce“…

Naše děti nás vychovávají tím, jak my vychováváme je.

Hlavní myšlenky…

Rodiče věří na pravidla a principy a horlivě se snaží dělat všechno správně. Sebelepší metody však nedají vašim dětem to, po čem touží nejvíc: vědomí, že jsou jedinečné, hluboce milované a že dělají radost vám i Bohu.

Všechny děti se přirozeně ptají: „Jsem milovaný/á?“ a „Mohu si dělat, co chci?“ Na tyto otázky nemůžeme odpovědět správně, pokud jsme na ně sami nenašli odpověď. Jestliže se obrátíte na Boha, odpoví vám: „Ano, jsi milovaný/á, víc než můžeš kdy pochopit“ a „Nemůžeš si dělat, co chceš. Pokud se ale vydáš Mojí cestou, najdeš to nejhlubší uspokojení, jaké může tvé srdce kdy poznat.“ (Za mnohými záchvaty hněvu a vzteku našich dětí se v podstatě skrývá jedna ze zmíněných otázek, a proto nesmíme nechat odvrátit svou pozornost a musíme jim naslouchat.)

Autor v souvislosti se dvěma základními otázkami našich dětí „Mohu si dělat, co chci?“ a „Jsem milovaný/á?“ poukazuje na nejčastější odpovědi rodičů. Tyto odpovědi bývají buď nebezpečné a ponižující, upjaté a hloupé, přezíravé a rezervované, anebo se za nimi skrývá síla a radost. Autor zdůrazňuje, že právě posledně jmenované odpovědi prospějí vašemu dítěti nejvíc.

Zabýváme-li se hlubší realitou Boží milosti, začíná nám Jeho charakter poskytovat rámec bezpečí a svobody. Právě v tomto skutečném bezpečí budou naše děti schopné směle spočinout a poklidně si hrát.

Kroky…

  • Přiznejte si, že vás vaše děti ve skutečnosti naučí víc, než vy je.
  • Buďte vděční za své děti i za zralost, které díky nim dosáhnete.
  • Využijte tohoto období, smiřte se se svou vlastní nedostatečností a skutečně naslouchejte hlasu svých dětí.
  • Místo abyste se neustále snažili aplikovat na děti nějaká pravidla, snažte se při řešení složitých situací své dítě číst. Každé z dětí, svádějící své vlastní zápasy, bude vyžadovat vaši flexibilitu.
  • Zralosti nelze dosáhnout bez zkoušek. Pokud pochopíme, že naše utrpení bude řídícím faktorem života, můžeme své děti učit tím, že jim upřímně odhalíme to, s čím sami zápasíme. Dávejte si pozor na nutkání předstírat falešnou radost coby cestu k úspěchu a na vštěpování postoje, že nejvyššími hodnotami v životě jsou štěstí a produktivita.
  • Nemůžeme se držet falešné představy, že správné působení nám zajistí pozitivní výsledky. Místo toho musíme děti zapojit tak, aby dokázaly vidět charakter Boha, zejména Jeho milosrdenství a sílu.
  • Hlasy našich dětí bývají překřikovány dalšími dobře míněnými hlasy našich rodičů, médií, školy, církve a přátel. Mnohé z nich odkrývají naše vlastní nezhojené rány a zatemňují naši vděčnost a radost. Musíme zapojovat své děti do dění, aniž bychom se cítili nuceni opravovat svou minulost.
  • V případě rodičovství nelze vždy uplatnit rychlé nápravné postupy. Musíme najít způsob, jak se smířit s tajemstvím protikladných sil demonstrovaných Bohem: intimity a individualismu, síly a milosrdenství. Dokonce i navzdory naší bezprostředně hrozící neschopnosti odrážet Boží charakter se setkáváme s Jeho něžností, a tak rozvíjíme svou jedinou naději, jíž je obrátit svou tvář k Tomu, který nás dokáže dokonale milovat.
  • Tím, že si se svými dětmi hrajeme, vštěpujeme jim schopnosti, charakter a kontext potřebný k tomu, aby prakticky prožívali své Bohem dané povolání. Proces, kdy si spolu správně hrajeme, je důležitější než výsledek.

Citace…

  • „Děkujte za své děti Bohu, protože jsou to ony, kdo vám pomáhá dospět do vaší spirituální zralosti…Stačí ale jedna probdělá noc kvůli zvracení, zapomenutý domácí úkol, který se honí na poslední chvíli v neděli večer, lež, krádež v obchodě, nebo nečekané otěhotnění, které způsobí, že na svůj vděk okamžitě zapomeneme. Když nám naše děti udělají ostudu, je mnohem snazší se od nich odvrátit.“ (str. 4)
  • „Jedním z problémů je, že se soustřeďujeme na děti až příliš. Utrácíme příliš mnoho peněz a věnujeme příliš mnoho času aktivitám v jejich zájmu, což se pere s jednoduchou a skutečnou vděčností, kterou bychom měli ve vztahu ke svému dítěti cítit. Peníze a čas věnovaný tomu, že vláčíme děti na [různé akce a mnoho dalších zpropadených aktivit, v nich vyvolávají dojem, že na to mají nárok, a v rodiči probouzejí pocit, že jeho dítě z něj vysává veškerou energii, čas a peníze.“ (str. 7)
  • „Chceme-li být dobrými rodiči, musíme umět ve svých dětech číst. A to vyžaduje naučit se jim naslouchat – což je jeden z nejobtížnějších úkolů v životě.“ (str. 8)
  • „Ze surovin, které nám předali naši rodiče, potřebujeme vytvořit něco naprosto nového. Naše děti žijí v jiném světě, a pokud se máme naučit, jak je dobře vychovávat, musíme naslouchat jejich hlasu.“ (str. 69)

Různé…

I když autor nenabízí řešení v postupných krocích, uvádí, že jeho rodičovský záchranný systém spočívá ve formulaci zřejmé skutečnosti. Například když jeho dospívající dcera plakala, zaklepal na dveře jejího pokoje se slovy: „Slyšel jsem pláč. Dveře byly zavřené. Teď nepláčeš, ale mračíš se. Vím, že soukromí je pro tebe důležitější než jídlo. Teď děláš obličeje a vystrkuješ spodní ret dál, než kam ti sahá nos.“ To ji nakonec odzbrojilo. Už jsem to zkusila se svým čtyřletým synem a obvykle to dopadne tak, že se začne usmívat a je otevřenější.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Danova upřímnost, co se týče jeho vlastních selhání, je působivá a osvěžující. Motivuje mě k tomu, pokorně hledat Boží pomoc, zatímco poznávám mnoho nových skutečností o Jeho lásce a milosrdenství vůči mně.

Informace o knize:
Název knihy | Jak děti vychovávají své rodiče, Umění naslouchat své rodině

Autor |Dan B. Allender, Ph.D.
Rok vydání | 2003
Vydavatel | WaterBook Press
Počet stran | 217
Webová stránka autora | www.thepathlesschosen.com

© Copyright 2017, BookBridges, International, všechna práva vyhrazena.
BookBridges používejte, bez citace zdroje je ale prosím pro vlastní účely nekopírujte ani jinak nereprodukujte. 

Pro další informace o jazyce, v němž je kniha k dostání, klikněte zde.